Budu se snažit
...protože cesta k tobě nebyla lehká...
Jen proto, že jsem celou tu dobu věřila, jenom v tebe věřila, jako v jedinou věc na tomhle světe, kromě Boha. Tak jsem nezůstala stát, ty slova by byli i tak k ničemu. Nahlídla jsem do světa, který až donedávna nebyl ani z daleka můj. Svět, který se mi tak strašně líbil. Cítila jsem se jako dítě ve světe oceánů, jistě něco takové znáte. Být uvězněná za sklem.. jenomže ze strany lidského světa. Ty stvůrky si tam mohou plavat. A já se mohu jenom dívat. Jednou se ale ta skleněná zeď ztratila, jednou se ty dveře do tvého pokoje otevřeli. A já jsem zůstala jenom stát a zírat. Stolek, dvě postele a skřínky plné tvých prac. Stejně jako mnozí lidé, taky vím, jak moc máš šikovné ruce. Možná i o něco víc. Kdyby měli stromy rty, myslím že by Ti rádi poděkovali za to, jak barevné a hezké kouzla z nich teď děláš. Umí to mnoho lidí, jenomže, ne každý.
Pak mě čísi ruka vyvedla z pokoje a odtáhla mě někam daleko. „Kde to jsem? Já to tady neznám…“ Jenomže ten hezký svět mi začal hodně chybět. „A možná si zvyknu… jednou…“ Proč bych ale měla? Nemam důvod opouštět to co tak miluji. I kdyby to bylo strašidelné, zlé a já už ani nevím jaké.. líbí se mi tam.. a chybí mi. „Ne, nezvyknu. Už dávno mám svůj cíl.. já už jsem našla svůj svět, ve kterém chci žít a ve kterém chci taky zemřít. Možná jsem blázen. „Můžeš mít všechno lepší..“ „Já neznám lepší..“ Pak jsem zavřela oči a čekala jsem. Čekala jsem roky.. možná i půlku života. Možná jsem mezi tím i zemřela.. a možná ne. Ale jsem pořád tady a čekám. Minuta se potkala s vteřinou. Na rameno mi přistála něčí ruka. Nemusela jsem ani otevřít oči abych věděla, komu patří. Vzal si mě za ruku a vedl mě až k dveřím. Pak jsem otevřela oči a zahledla stolek plný papírů.
Tvůj svět si mě uvázal. Tak podléhám. Mohou mě lidé vzít tak daleko, jak to jen sami chtějí. To pouto tam pořád je. I když na mě zapomeneš sám.. já nezapomenu. Protože tvůj svět se mi líbi, je tak sladce začarovaný, tak lehce klikatý, tmavě tajemný, tak krásně barevný, jako žádny jiný. Jsi taky divé zvíře jako já. Taky věříš a taky koušeš. Teď víš, jak moc jsem se do tvého světa zbláznila. Teď víš, proč tak ráda jsem s tebou. Dávej pozor, moje srdce je taky jen kousek svalů a tkáně..
Komentáre
Prehľad komentárov
pjekneee :) ta cestina sa k tomu vazne hodila. je to take.. hm. nieco mi to povedalo x)
:))))
(vallie, 18. 6. 2010 14:26)